Možnost 109 podzim/zima 2010

Jsem hostitelem mlhy a jejím přítelem, protože mlha vlídně obaluje věci a tlumí jejich tvary,
aby jim pak zase dala vyvstat, a bez její měkkosti by svět ztuhl na kámen, prohlašuji poledne a kouřím druhou půlku doutníku, den je naplněn, sotva započal.

Víš jak se liší
sudí a liší?
Od sudých liší se liší
to přeci každý slyší.
A ještě něco uslyší
i sudí se od lichých odliší.

Dosáhneš svého cíle, najdeš to, co ve světě hledáš – až prochodíš sedm párů
železných bot a sníš sedm pecnů železného chleba.
Ve světě to není „jen tak“, svět je větší, než by se zdálo, a pohlcuje tvůj čas, tvůj život, hledat něco
ve světě znamená marnost, pokud nezměníš zdánlivě nezměnitelné, pokud ty sám se nestaneš
jiným. Svět vypadá tak, že si na něm vylámeš zuby, ale vytrvalost vede k tomu, že železné chleby
časem sníš, i kdybys je každý den jen olizoval. A čas světa začíná mít nějaký vztah ke tvému
času, když ztratíš smysl zítřka, protože zbývá jen naděje ve smyslu „jednou“.

Co ale zbude,
když bude všechno sudé?