Možnost 99 léto 2007

Nic? Kde by se vzalo. Nic jako téma, nic jako otázka.
Na počátku byla tma. Bral bych to vážně; a to, čemu říkáme prázdno, pak bych nazýval ve
shodě s knihou Genesis „propastnou tůní“, nekonečnou hlubinou, bez naděje, bez hladiny.
Evangelista Jan k tomu dodává, že na počátku bylo slovo, a to slovo bylo světlo života lidí a
propastná tůň ho nepohltila.
V důvěře ve Slovo mohu zpochybnit prázdno, nevzývat ho, vidět horor jinde než v
prázdnotě, ale jak o tom mluvit s druhými?
Propastná tůň je dobré téma.

Ale. Jde to i jinak. Některé věci se dějí tak, že je něco předchází, ale v řeči máme výraz
i pro počátek bez důvodu i pro konec bez důvodu. Nic je zachytitelné v tom, že ukazuje
vztah ke světu – u toho, co nebylo a je, a toho, co je a nebude. Z ničeho nic se něco stane
a z ničeho nic něco, co se zdálo být trvalé – být přestane. Ale je to takové poziční, lokální
nic, které bere svůj smysl z příběhu, z děje. Nikoli ze světa.
Je to optimistické „z ničeho nic“. Je plné naděje a svobody.