Možnost 94 podzim 2006

Nepřesnost při formulaci záměrů je tvůrčí. Pak přijdou matematici a přepočítají to.
Ale co to počítají? A čemu je přírodní zákon zákonem?
Když obíháš totem, víš, co činíš. Když používáš „matematický aparát“, nevíš to.
Klanění, to je téma.
A pak je tu téma světa, který se zvrací ve svůj protiklad:
Zločinec přeci nemůže za to, že byl v dětství bit a je frustrován, za to, že ho nikdo
nevychovával a je asociální. Nemůže za podmínky, které mu neumožňovaly, aby naplňoval
svá práva a rozvíjel svůj potenciál. Jednání a odpovědnost - jistě, to patří k sobě, ale
společnost přitom musí zajistit, aby u toho nebyla frustrace. Jinak přece nikdo nemůže
odsuzovat. Říci „jsem frustrován“ znamená metnout společnosti do tváře největší
argument a přehodit na ni svoji odpovědnost. Za to, co činím, jsou odpovědni všichni ti,
kteří se nějak podíleli na mé frustraci.
A ještě jinak? V socialismu se „musí točit kola“, v kapitalismu se musí prodávat cokolimonáda.