Možnost 88 léto 2005
Dát věcem, co jejich jest - jistě, ale je třeba zbavit se jedné zátěže, kterou si s sebou tato větanese. Je třeba se vyhnout svodu věcí, zpředmětněných věcí, které se tváří, jako by se z nich svět„skládal“. Tato věta by přeci správně měla znít: Dát tomu, co jest, to, co jeho jest.
Zdánlivě snadné, zvlášť když známe odpověď „jsem, který jsem“.
Petříček, Raymond Chandler a jeho Phil Marlow, postmodernisté, kteří setkání chápou jako
náhodu, a také otázka na dva zcela rozdílné typy jednání: Od pistolníka kdosi chce, aby se trefil do terče, zamíří a jeho rána jde vedle. Zakroutí hlavou, vyhodí do vzduchu kámen, bezprostředně sáhne po pistoli a trefí ho v letu (Butch Cassidy a Sundance Kid). Variantu na tuhle scénu jsem viděl mnohokrát v klasických i moderních westernech - ale co říká, co je nám tak důvěrně známé?
A ještě: Máme sklon dávat slovo fatální do paralely s „determinovaný“, ale to nedává žádný smysl, zejména pokud si podržíme zkušenost, že ve významu fatum jde o podstatné životní situace. Fatální se týká konkrétního člověka, kritických chvil, ve kterých jedná tak, jako by „jen“ cosi naplňoval.
Nad všemi texty v čísle se vznáší otázka „co mám dělat?“ nejen proto, aby to bylo dobré, ale aby to bylo správné – aby to bylo právě to, co mám dělat a ne nic jiného, třeba také z nějakého ohledu přínosného.
Svět - nevšední téma
Mispat
Majestát zákona (Miroslav Petříček)
Just this
Jednání
Majestát zákona II
Byl to Šejn
Poutnictví
Vyslovení