Možnost 154 podzim 2022

Děleni dálkou, jen citem spojeni,
v blízkosti ostatních cítím se osamělý.
řekl by básník, ne tentokrát to není citace z knihy poesie, jde o nápis na zadní straně záchodků litoměřického nádraží, fotografie je pořízena z nástupiště.

Tato Možnost je vlídná, protože podzim je vlídný, barevný, skrývá hrany, ale opadávající listí a mlhy nelžou, život není selanka. A v této chladné vlídnosti se mohu ptát: „O co mi jde?“, když se tážu směrem k sobě, a mohu se ptát i obráceně: „Co to vše znamená?“ Čtenáři této Možnosti se mohou ptát se mnou. A samozřejmě jsou tu vzpomínky i aktualita normálního světa, poetické útržky a naléhavá sdělení, nechybí tradiční zamyšlení nad Citadelou a lodí.
Ale hlavním lákadlem je tu příloha, výběr z deníku pouti do neznáma. Neznámo je tím hlavním, co do této Možnosti vnáší vlídnost. Neznámo je vlídné, pokud my jsme vlídní. Neznámo je vlídné pro toho, kdo se neznáma nebojí, kdo nemá proč. Neznámo je vlídné pro toho, kdo se dovede nadchnout, radovat, kdo dovede snít a otevírat se mu. Vztekáte se, když se neznámo ukazuje jiné, než jste čekali? To se stane poutníkovi také, jít do neznáma není selanka. Mezi selankou a vlídností je dost velký rozdíl. Selanka lže, zakrývá svoji prázdnotu. Vlídnost zná meze a zná chlad a prázdno nádražního nástupiště a nepřívětivost prázdných zdí, zadní strany zavřených záchodků.