Možnost 107 podzim 2009

Motto této Možnosti by mohlo znít: „Tak zvláštní“
Nebo „Ani nevím“.
Ale neznámá žena je přeci jen nejkrásnější a navíc v člověku tajemně zní hlas, ke kterému
si může jen přimýšlet konkrétní bytost, se kterou by se mohl setkat, ale nesetká, které by
mohl pohlédnout do očí, ale nepohlédne.

Hudba má zvláštní, podvojnou povahu, řekl mi.
Stejná skladba může být jako žijící strom nebo jako ocelová konstrukce. A někdo hudbu
myslí a vnímá jako vnímá strom, jehož podobu nelze nikdy doposledka zachytit, jiný má
skladbu za neměnnou kostru, na kterou se dá to či ono zavěsit v jejím provedení.

Hudba má zvláštní podvojnou povahu, řekl mi ještě.
V hudbě jako nikde jinde je prý dobře patrné, jak důležitý je pravý čas - čas, ve kterém se
děje to, co se dít má, a ve kterém zároveň to, co se může, ale nemá dít, se neděje. Dál už nic
neříkal a hrál. Ale myslím, že měl na jazyku ještě něco o tom, že hudba není z tohoto světa,
o andělech a o zpěvu a o tom, že jemu právě teď do zpěvu není.